První den

Přátelé a kamarádi, dorazil jsem po dlouhém a úmorném ( =žádný pěkný letušky u Lufthansy ) letu do Malajsie. Ještě než začnu vyprávět o prvním dni se s Vámi musím podělit v vtipný plakát z pražského letiště, viz. foto. Na letišti v Bangkoku jsem se rozhodl seznámit se s prvním Malajcem. Přisedl jsem si, optal se na Kuala Lumpur, dopravu z letiště a tak. Vypadal na čínské etnikum a tak mě docela zaskočil jménem Ivan, ale tím to nekončilo, dostali jsme se ke škole a z něj vypadlo, že studuje v Hradci Králové Třetí lékařskou fakultu Karlovky. Vtipný první setkání. V KL mi domluvil taxík do školy, 74 ringittů ( 1 ringitt = cca 6 Kč ) mi připadlo jako klasickej letištní vojeb než jsem zjistil že město je od letiště asi 70 km. Pozdější zjištění místní ceny benzínu ( 1.5 ringitt / litr ) mě ale vrátilo k původnímu soudu. Každopádné mě taxikář ve vydatné bouřce ( něco jako na začátku filmu Svéráz národního rybolovu ) kterou jeho dvě pogumovaný mrdky na předním skle nepobíraly a po několika vyptáváních ( školní areál je velikosti Hodkovic ) dovezl až ke koleji 10 ( Tun Ahmad Zaidi Residential College ). Nejprve jsem se šel optat pána v budce u vjezdu, ale ten moc anglicky nemluvil a tak jsem po patnácti minutách hledání vhodné palmy narazil na studenta který šel okolo. Byl milej a šel se mi podívat, jestli pro mě někdo nemá klíč od pokoje. Neměl, a tak mi dal svůj klíč, že přespí někde jinde. Pokoj je klasickej kolejovej, zatím žádný známky po švábech a tarantulích. Hned se přišla seznámit celá chodba a vzali mě na mojí první typicky malajskou večeři do KFC. Nedalo mi to, a když potom v restauraci ve školním areálu došla řeč na pití, zeptal jsem se, jestli nevedou pivo. Ptal jsem se radši čínštěji vypadajícího malajce aby se ho to nějak nedotklo, ale on se zasmál a s klidem mi vysvětlil, že tady se alkohol volně neprodává a na školním campusu už vůbec ne. (Faux pas nr. 1) Voják je však vždy připraven a tak mě zahřála u srdce moje litrová zásoba myslivce z Duty Free Shopu. Teď se tu ještě stavovali moji noví fellas s nějakým hovězím masem dělaným nasladko na špejli – luxusní. Už jsem i navštívil místní turecké záchody a zjistil, že hadice tam není na splachování. Ptát se na toaletní papír se kromě toho že jsem pobavil celou chodbu, ukázalo jako faux pas nr. 2. Jenom doufám, že tradice jsou tradice a jako toaletní papír slouží stále levá ruka. Jo, a abych nezapomněl, podávat ruku holce v šátku taky není nejlepší nápad, pokud nechcete mít pozornost celé místnosti. (faux pas nr. 3) Beru hypnogen a jdu spát. Pokud mě nerozsekne větrák, co se houpe nade mnou, tak zítra zas něco přiťukám.